Jordánsko (P 39a) bankovka 1 Dinar (2022) - UNC AA série

Husajn bin Alí al-Hášimí – poslední šaríf Mekky a zakladatel hnutí arabského nacionalismu

Husajn bin Alí al-Hášimí (1853–1931) je historicky významná postava Blízkého východu přelomu 19. a 20. století. Jako potomek proroka Mohameda z rodu Hášimovců (Banu Hášim) zastával prestižní titul šarífa a emíra Mekky, tedy správce svatého města v Hidžázu, v dnešní západní části Saúdské Arábie. Proslul především jako vůdce tzv. Arabského povstání proti Osmanské říši během první světové války a jako jedna z ústředních postav při zrodu moderního arabského nacionalismu.

Historické pozadí

V době před první světovou válkou byl Arabský poloostrov formálně součástí Osmanské říše, přestože centrální moc byla v některých oblastech jen symbolická. Husajn bin Alí byl jmenován osmanskou vládou šarífem Mekky v roce 1908, v období konstitučních reforem. S rostoucím vlivem mladotureckého hnutí a snahou o centralizaci se však Husajn dostával do čím dál většího konfliktu s Istanbulem.

Arabské povstání (1916–1918)

Klíčovým momentem Husajnova života bylo vyhlášení Arabského povstání v červnu 1916. Tento krok byl výsledkem tajné korespondence s britským vysokým komisařem Henrym McMahonem, v níž Británie slíbila podporu vzniku nezávislého arabského království výměnou za podporu proti Osmanům.

Pod vedením Husajna a jeho synů, především Fajsala a Abdulláha, došlo k vojenským operacím proti osmanským silám, často v koordinaci s britskými jednotkami, mezi nimiž působil i známý T. E. Lawrence (tzv. Lawrence z Arábie). Povstání bylo úspěšné a přispělo k oslabení Osmanské říše na Arabském poloostrově.

Politické ambice a jejich pád

Po skončení války očekával Husajn, že bude uznán jako král sjednoceného arabského státu. Místo toho však západní mocnosti rozdělily bývalé osmanské území do mandátních správ – Britové ovládli území dnešního Iráku, Jordánska a Palestiny, Francouzi pak Sýrii a Libanon. Husajn se v roce 1916 prohlásil za krále arabského království Hidžázu a v roce 1924 přijal titul chalífy, což vyvolalo odpor v širším muslimském světě i u tehdejšího vládce Nadždú, Abd al-Azíze ibn Saúda.

V roce 1925 byl Husajn poražen a donucen uprchnout. Jeho království bylo připojeno k nově vzniklé Saúdské Arábii. Zemřel v exilu v Ammánu v roce 1931.

Dědictví

Ačkoliv Husajn bin Alí nezískal panarabské království, o něž usiloval, jeho potomci vládli a vládnou v několika arabských státech. Jeho syn Fajsal se stal králem Iráku, zatímco jeho další syn Abdulláh byl jmenován emírem Transjordánska, později Jordánským králem. Jordánská královská rodina Hašimovců je přímými potomky Husajna bin Alího.