(2012) č. 710 ** - Česká republika - Jiří Trnka (1912-1969), výtvarník

Jiří Trnka – životopis a tvorba

Jiří Trnka (1912–1969) patří mezi nejvýznamnější české výtvarníky 20. století. Jeho práce ovlivnila nejen ilustraci a scénografii, ale především svět animovaného filmu, kde bývá přezdíván „Walt Disney Východu“. Jeho přístup k loutkové animaci, důraz na výtvarnou stylizaci a často až existenciální témata z něj udělaly jedinečného tvůrce i v mezinárodním měřítku.

Umělecké začátky

Trnka vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde patřil mezi žáky profesora Jaroslava Bendy. Již v mládí se zajímal o loutky, kresbu a scénografii. První větší úspěchy zaznamenal jako ilustrátor dětských knih – jeho práce pro pohádky Boženy Němcové, K. J. Erbena nebo bratří Grimmů jsou dodnes považovány za vrchol české knižní ilustrace.

Ilustrace a scénografie

Ilustrace tvořily nedílnou součást Trnkova života. Vyznačovaly se precizní kresbou, smyslem pro detail a citlivou stylizací. Vedle dětské literatury se věnoval také scénografii, a to především v divadlech jako Národní divadlo nebo Osvobozené divadlo. Jeho scénografie byla často založená na výtvarném rytmu, harmonii a osobité atmosféře.

Cesta k animaci

Ve 40. letech spoluzaložil studio Bratři v triku, kde vznikaly klasické kreslené filmy. Trnka zde režíroval několik snímků, ale brzy se začal věnovat výhradně loutkové animaci. V roce 1947 založil vlastní Studio loutkového filmu (později součást Krátkého filmu Praha), které se stalo centrem české animace.

Klíčová filmová díla

Mezi jeho nejslavnější filmy patří například Špalíček (1947), který představuje mozaiku lidových motivů a tradic, nebo Císařův slavík (1948), kombinující animaci s živým hercem. Vrcholem Trnkovy filmové tvorby jsou však pozdější snímky jako Staré pověsti české (1953), Sen noci svatojánské (1959) podle Shakespeara a především Ruka (1965) – alegorický film o svobodě umělecké tvorby, který byl po své premiéře okamžitě zakázán.

Odkaz

Jiří Trnka zemřel v roce 1969, ale jeho dílo žije dál – nejen v knižních ilustracích a animovaných filmech, ale také ve způsobu, jakým proměnil pohled na loutkový film. Zatímco dříve byla loutka vnímána především jako nástroj pro dětské publikum, Trnka ji povýšil na médium schopné vyjadřovat složité myšlenky a emoce. Jeho dílo je dodnes inspirací pro animátory, ilustrátory i výtvarníky po celém světě.